Podlahy

ZÁSADY NAVRHOVÁNÍ PODLAHOVÉHO SOUVRSTVÍ

Podlaha je souhrn podlahových vrstev uložených na nosném podkladu (strop, základová deska), jehož účelem je zkvalitněnípovrchu podkladu pro nerušený provoz v daných podmínkách. Jedná se o velice důležitou část stavby, na kterou jsou kladeny vysoké nároky ohledně kvality a vlastností. Kromě přenášení zatížení do nosného podkladu jsou na podlahu kladeny požadavky týkající se zabezpečení tepelné a akustické pohody a v neposlední řadě také nároky na rychlost a nenáročnost ukládky. Pro zajištění kročejového útlumu se provádí tzv. těžká plovoucí podlaha. Nejčastěji se těžká plovoucí podlaha skládá z vyrovnávací a tepelně izolační vrstvy, z pružné mezivrstvy, ze separační vrstvy, z roznášecí vrstvy a z nášlapné vrstvy.

Vyrovnání podkladu

Vyrovnání podkladu je nutné zejména u rekonstrukcí (např. u klenbových stropů nebo při nahrazování zásypů u dřevěných stropů), ale i u novostaveb, kde je většina rozvodů (elektřiny, topení atd.) vedena po stropní konstrukci. Pro tento účel se využívá cementová litá pěna Poriment - přesněji buď PORIMENT P nebo PORIMENT W. Tepelně izolační vrstava se většinou provádí spolu s vyrovnávací vrstvou.

Pružná mezivrstva

Podstatou těžké plovoucí podlahy a zajištění kročejového útlumu je pružné oddělení roznášecí vrstvy (například litého potěru) a navazující nášlapné vrstvy (například dlažby) od zbytku konstrukce (podkladní vrstvy, prostupy, sloupy stěny atd.) pružnou mezivrstvou. Pro pružné mezivrstvy jsou nejčastěji používané napěněné polyetylénové pásy nebo desky kročejového polystyrénu. Minimální potřebná tloušťka je daná akustickým posudkem. Některé posouzené varianty a zásady pro návrh najdete v příkladech podlahových souvrství nebo v podkladech pro navrhování podlahových souvrství z hlediska akustiky.

Separační vrstva

Separační vrstva zabraňuje proniknutí potěru nebo cementového mléka mezi jednotlivé části pružné mezivrstvy a vzniku akustických mostů. Dále zabraňuje přenášení objemových změn z podkladu do roznášecí vrstvy a opačně a tím tvorbě trhlin. Separační vrstva je tvořena například voskovaným papírem, PE fólií apod.

Roznášecí vrstva

Roznášecí vrstva, tvořená nejčastěji litým potěrem, má za úkol roznesení bodového užitného zatížení na zatížení plošné. Další neméně důležitou funkcí je vytvoření rovného a soudržného podkladu pod nášlapnou vrstvu. Pro tuto vrstvu se využívá litý anhydritový potěr Anhyment nebo litý cementový potěr Cemflow.

Podlahové topení

Optimálním řešením pro vytápěné podlahy je použití právě anhydritových litých potěrů Anhyment nebo cementových potěrů Cemflow, kdy výška podlahové vrstvy nad trubkami podlahového topení může být snížena už na 3,5 cm. Volbou Anhymentu nebo Cemflow tak lze nevýhody podlahového topení částečně eliminovat. Nezanedbatelnou výhodou tohoto řešení jsou spolu s nižší vrstvou podlahy i nižší náklady na topné energie. Podlahu není nutno dále vyztužovat, díky samonivelačním vlastnostem litých potěrů lze dosáhnout téměř ideální rovinatosti. Podlahové topení se realizuje v rámci roznášecí vrstvy.

Podlahové vytápění je v principu velkoplošný zdroj sálavého tepla s rovnoměrným rozdělením teploty po celé ploše vytápěné místnosti. Teplo vycházející z podlahy je pro lidské tělo přirozenější a příjemnější. Teplotní spád (rozdíl teplot mezi stropem a podlahou) je menší (obvykle kolem 3º). Pocit tepelného komfortu je navíc dosažen při teplotách o něco nižších než u konvenčních topných systémů. Díky tomu může být podlahové vytápění v provozních nákladech o něco úspornější než klasické radiátory. Podlahové vytápění také snižuje pohyb prachu v místnosti (je zde minimální rozdíl mezi teplotou podlahy a vzduchu) a tak je vhodné například pro alergiky.

Konstrukce podlahy

Výsledné vlastnosti podlahového vytápění vedle výběru vhodného topného systému ovlivňuje další faktor a tím je konstrukce celé podlahy, kterou tvoří:

• Finální nášlapná vrstva, tedy povrch, který vidíme a se kterým přicházíme do kontaktu (dlažba, laminátové podlahy, koberce…). Použitá nášlapná vrstva má vliv na účinnost podlahového topení v závislosti na jejím přenosu tepla (z tohoto hlediska je ideální například dlažba, ale vhodné jsou i dřevěné a laminátové krytiny).
• Tzv. roznášecí vrstva s úlohou rozložit zatížení podlahy na větší plochu. V této vrstvě jsou uloženy kabely podlahového topení a právě tato vrstva nejvíce ovlivňuje jedinou negativní vlastnost systému – pomalý náběh počáteční provozní teploty a větší tepelnou setrvačnost. Čím je tato vrstva nižší, tím rychleji reaguje na vaše teplotní požadavky. Dříve často používané cementové mazaniny tento problém neřeší – proto se stále častěji používají lité podlahové anhydritové potěry jako je Anhyment, které redukují výšku roznášecí vrstvy, a to při větší pevnosti a menší smrštitelnosti podlahy.
• Izolační vrstva, která zabraňuje úniku tepla do základů, ve stropech zároveň slouží jako částečná zvuková izolace proti kročejovému hluku. Tloušťka této vrstvy a použitý materiál ovlivňuje i tloušťku roznášecí vrstvy z hlediska požadovaných pevností podlahy.

Při rozhodování o podlahovém vytápění je proto důležité věnovat pozornost nejen výběru vlastního systému podlahové topení, ale i roznášecí vrstvy a tepelných izolací.

Konvenční potěr

Konvenční cementový potěr vytváří množství jemných pórů, které způsobují ztráty tepelné energie při průchodu trubkou podlahového topení. Vrstva potěru nad podlahovým topením musí být vyšší, dochází tak ke zbytečnému prohřívání většího objemu materiálu. Doba potřebná k prohřátí podlahové vrstvy cementového potěru a dosažení optimální tepelné pohody je cca 3–4 hodiny.

Anhydritový potěr

Moderní anhydritový potěr Anhyment obtéká dokonale a bez pórů trubky podlahového topení, dochází tak rychlejšímu průchodu tepla trubkou bez větší ztráty tepelné energie. Anhyment umožňuje snížení podlahové vrstvy s velmi účinným přenosem tepla a rychlou reakcí na teplotní změny. Doba potřebná k prohřátí podlahové vrstvy Anhymentu je přibližně dvě hodiny.

Litý potěr Anhyment – výhody pro podlahové topení

• Lze jej použít pro zalití kabelů jak teplovodního, tak i elektrického podlahového vytápění
• Vhodný jak pro topné kabely v systémových deskách, tak i pro kabely ukládané ve vodících lištách
• Lze na něj pokládat prakticky všechny druhy nášlapných vrstev – krytin, které jsou vhodné pro použití s podlahovým topením – PVC, linoleum, guma, parkety, plovoucí laminátové podlahy, keramické dlaždice, mramor, přírodní kamenivo, povlakové kryty z textilií
• Vysoká pevnost a nižší hmotnost Anhymentu oproti cementovým potěrům umožňuje realizaci vyšších tepelněizolačních vrstev
• Již po sedmi dnech od nalití lze začít s vytápěním

Hlavní zásady, aneb jak na to?

• Zásadně nejsou vhodné izolační vrstvy se stlačitelností větší než pět milimetrů
• Výška litého potěru Anhyment nad horním lícem trubky topení musí být minimálně 3,5 cm při zatížení vytápěné podlahy do 150 kg/m2
• Celková tloušťka potěru závisí na poloze trubek podlahového vytápění
• Trubky podlahového vytápění ukládané ve vodících lištách se zalévají ve dvou krocích, nejdříve vrstva do výšky trubek, v dalším kroku min. 3,5 cm silná vrstva nad trubkami
• Trubky podlahového topení na systémových deskách se pokládají jen jednou vrstvou
• S vytápěním podlah můžete začít po sedmi dnech od pokládky potěru, počáteční teplota nesmí být vyšší než 25 ºC, teplota se smí zvyšovat maximálně o 5 ºC denně a nesmí být nikdy během vysychání podlah vyšší než 50 ºC
• Zda je podlaha dostatečně vyschlá, můžete zjistit položením PE folie 50×50 cm, kterou na okrajích přilepíte lepící páskou k podlaze. Pokud během 24 hodin pod folií zkondenzuje voda, není podlaha dostatečně vyschlá
• V zásadě lze říci, že lité podlahy Anhyment o tloušťce 40 mm vysychají asi čtyři týdny – každých 10 mm tloušťky potěru však již vysychá další dva týdny. Dobu vysychání ovlivňuje větrání, temperování a vzdušná vlhkost.
• Zbytková vlhkost se doporučuje měřit CM testerem přesně vypálením a zvážením
• Zbytková vlhkost pro pokládku pár nepropouštějících krytin (dlažba apod.) je maximálně 0,5 %, u krytin propouštějících páru (koberce) lze pokládat při zbytkové vlhkosti 1 %

Podlahou rozumíme nejen tzv. finální nášlapnou vrstvu, tedy povrch, který vidíme a se kterým přicházíme do kontaktu (dlažba, laminátové podlahy, koberce…), ale i tu část podlahy, kterou nevidíme – tzv. roznášecí (podkladní) vrstvu, jejíž úlohou je rozložit zatížení podlahy na větší plochu a zároveň vytvořit co nejrovnější podklad pro pokládku finální vrstvy podlahy.

Zejména u rodinných domů se dosud používají „betonové“ podlahy z cementové mazaniny, a to se všemi nevýhodami, které tento materiál s sebou nese:

• pracnou a pomalou pokládkou včetně dopravy „kolečky“
• ruční srovnání do roviny, jejíž dosažení bývá často problematické
• nutnost pokládat vyšší vrstvu materiálu a vyztužovat jej ocelovými sítěmi

Nevýhody „betonových“ podlah řeší moderní lité podlahy, kdy se podlahová směs ukládá – lije pomocí čerpadel. Pokládka je tak nesrovnatelně rychlejší, lité podlahy mají většinou samonivelační účinek a není problém s nimi dosáhnout téměř ideální rovinatosti. Z litých podlah se stále více prosazují tzv. anhydritové lité potěry na bázi síranu vápenatého, ke kterým patří i litý potěr Anhyment. Vrstvy litých podlah lze pokládat v síle již od tří centimetrů.

Anhyment a Cemflow v moderní kuchyni

U betonových podlah může činit výškový rozdíl v rozích jedné místnosti i několik centimetrů, který budete jen obtížně vyrovnávat. To potom značně komplikuje instalaci moderní kuchyně v jedné dlouhé lince. S litým potěrem Anhyment nebo cementovým potěrem Cemflow se lze těmto problémům prakticky vyhnout, jelikož vytváří perfektně rovnou podlahu.

Anhyment, Cemflow a koupelna

Nejčastěji používanou finální vrstvou na podlahách v koupelnách je dlažba, u které je rovný a dobře připravený podklad prakticky nutností. Lité anhydritové nebo cementové potěry ideálně splňují požadavek na rovný podklad. V případě anhydritového potěru má řada stavebníků má však obavy z jejich použití v koupelnách kvůli vlhkosti s poukazem na to, že jde o produkt na bázi sádry. Tato obava není zcela na místě. Je sice pravda, že anhydritové potěry nelze použít v trvale vlhkých prostorách jako jsou sauny a garáže, ale litý potěr Anhyment je možné použít i v koupelnách. Cementový litý potěr Cemflow lze použít i ve vlhkých prostorách jako jsou sklepy, garáže,  wellness prostory atd.

Pravidla pro pokládku v koupelnách:

• Podlaha musí důkladně vyschnout
• Před pokládkou dlažby nechte změřit zbytkovou vlhkost vlhkoměrem. Je možné použít i PE folii, která se na okrajích přilepí páskami k podlaze – pokud je po 24 hodinách folie orosená, znamená, že podlaha stále uvolňuje vlhko
• Zbytková vlhkost potěru pro lepení dlažby nesmí přesáhnout 0,5%!
• Je třeba přebrousit povrch smirkovým papírem, aby se srovnaly případné jemné výstupky
• Použijte penetrační nátěr – například od firem Mapei nebo Schomburg
• Pro lepení dlažby použijte značkové flexibilní lepidlo vhodné pro lepení na anhydritové podlahy – například Mapei Adesilex P25 nebo lepidla jiných výrobců.